středa 12. července 2017

Jsem sama. Vesměs.

Jsem sama. Vesměs. 

Jsem nejčastěji sama se sebou a docela mi to vyhovuje, akorát uvažuju nad tím, zda je to spíš dobrý, nebo spíš blbý. 



Vzpomínám si, jak mi rodiče říkávali, že jsem si už ve školce hrávala sama. Společně s tím si vybavuji situaci, kdy jsem si opravdu hrávala pod klavírním křídlem, avšak nejsem si jistá, zda je to opravdu moje vzpomínka, nebo jsem si ji jen tak vysnila právě při slovech mých rodičů...

Nemyslím si o sobě, že bych byla introvert a pokud jsem s někým na podobné vlně, tak dokážu vykládat hodiny a hodiny a někdy i nepustím toho druhého ke slovu, což si uvědomím až posléze. Ano, jsem společenská a ráda poznávám jiné lidi. 

Nicméně i přes to pěstuji samotu. 

Samota je zajímavá. Někdy může být hodně dobrým lékem - především na mysl. Jenže, jak jistě známo, mezi léčebnou a toxickou dávkou může být velmi tenká hranice, čímž chci říct, že někdy samota bolí, protože přemýšlení bolí. Taková samota v partnerském životě je též kapitola, kterou by se dalo uvažovat z různých pohledů. I skrz partnerské vztahy jsem si na samotu zvykla, protože vždycky nahrávaly tomu, že jsem bývala spíš sama ve vztahu a nikdy jsem nezažila intenzivní každodenní vztah. Popravdě si nedovedu představit, že bych s někým byla den co den a nezbláznila se z toho. Někdo mi řekne: týjo, to nechápu. A já na to odpovím: já nic jinýho neznám. Otázkou je, zda mi to jednou uškodí, nebo ne.


Říká se, že se člověk nejlíp pozná, až když je sám se sebou. Otázkou je, zda se to dá aplikovat na člověka, který si tu samotu odjakživa tahá s sebou. 


M. 

4 komentáře:

  1. Musím říct, že to mám stejné jako ty. Často jsem sama se sebou, prostě sama. I když někdy nevím, jestli to je dobré nebo špatné. Často jsem spokojená a dokonce se už nestydím, když jdu do kavárny sama, nebo nakupuju sama. Prostě jsem sama a cítím se dobře, jenže pak přijdou ty chvíle, kdy jsem smutná a lituji toho, že musím být pořád sama. Přitom vím, že s někým nedokážu být 24/7, protože jsem zvyklá na svůj klid a musím být o samotě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markétko, přemýšlím, jestli to nemá co dočinění s naším jménem. :))
      Ale mluvíš mi z duše. Hlavní je si uvědomit, že to není nic špatného být rád sám. :)

      Vymazat
  2. Většina lidí nedokáže vydržet sama se sebou a to je mnohem smutnější a nebezpečnější :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je taky fakt. Děkuji za názor a komentář. :)

      Vymazat