sobota 15. července 2017

Únava a spálená granola

Znáte ten pocit, kdy si nepřipouštíte, že jste unavení, nebo vyčerpaní a v momentě, kdy víte, že si tu únavu už můžete dovolit, tak to na vás padne a vy byste sebou nejradši hned švihli do postele a alespoň dvanáct hodin spali? 

Tak přesně tak to mám dnes. 

Mám za sebou devět pracovních dní, protože jsem si ty své dvě práce trochu blbě naplánovala. Nebo spíš k full-time práci blbě připlánovala tu druhou. 

To se má tak, když jako víkend považujete dva červencové svátky a následující víkend berete jako zbytečné volno a tak si tam naplánujete práci...

To, že unavený mozek nemá nic vymýšlet a unavené tělo ho absolutně nemá poslouchat jsem si potvrdila dneska. 

Nápad, že si dneska upeču granolu a zas mi ty snídaně budou trošku křupat se nezdál být špatný. Vločky jsem měla doma a zbytek medu taky, takže jsem po cestě z práce nakoupila jen mandle, kešu a slunečnicová semínka. Unavené nohy mě pak donesly domů a já se dala do nějaký práce (..zas prostě práce..)

Předehřála jsem si troubu, smíchala všechny ingredience a šoupla to do trouby (granolu jsem nepekla poprvé a věděla jsem, že jsem to minule pekla tak půl hoďky a sem tam jsem směs promíchávala). V mezičase jsem si připravila salát na véču a pomalu jsem se do něho pustila. No, ani zdaleka to nebyla půl hodina a tak jsem se jala kouknout do trouby. Dobře no.

Vločky vypadaly, jak kdybych je posypala kakaem a ořechy jako kousky čokolády. 

Na pohled dobrý. Na chuť hrozný. Všechno. I to, co zůstalo světlý chytilo pachuť spáleniny. Takže za pořádného vychladnutí, sypeme do koše. Dobrou chuť. 

...

Přátelé, mě teď sice docela trápí, že jsem bez snídaně, ale bohužel, když je unavená hlava, trpí celý tělo. Proto doporučuju odpočívat a zbytečně nic nehrotit.


M. 

Žádné komentáře:

Okomentovat