čtvrtek 6. července 2017

Vienna 2017

Ahoj všem!

Je svátek, volný den a já sedím v kavárně v centru Brna, upíjím kapučíno a k tomu mám nějakou super domácí limonádu. Od protějšího stolu se na mě směje nějaká malinká holčička, která se teprve učí chodit. Jmenuje se Klárka a je to fakt roztomilouš - jak by to dneska většina lidí řekla. Jenže o tom, co pozoruji kolem sebe, psát nechci, byla jsem včera totiž ve Vídni. 

Doporučuji všem jet do Vídně mimo vánoční trhy. Je to milionkrát lepší a není taková zima!


Ve Vídni jsem byla všehovšudy třikrát a ne vždy se mi to líbilo. Poprvé jsem měla tu čest vidět Vídeň při školní exkurzi ještě v době, kdy jsem byla žačkou na základní škole. Podruhé jsem se byla podívat na vánoční trhy, čili to bylo v zimě a popravdě díky moji averzi k zimě a vůbec k vánoční atmosféře jsem příliš nadšená nebyla - pokud mátě někdo oblibu ve vánočních trzích, prosím, napište mi, co vás na tom tak bere. A potřetí jsem tam byla včera s Verčou, což bych prozatím korunovala na nejlepší výlet do Vídně.


Do Vídně jsme se vydaly z Brna autobusem brzy ráno a plán zněl tak, že si projdeme Vídeň, koukneme na baráky a taky se podíváme do Primarku, což bývá mnohdy stěžejní cíl Čechů, kteří se vydají do Vídně. Po příjezdu do cílové stanice jsme si koupily celodenní lístek na městskou hromadnou dopravu a výlet zahájily návštěvou Schönbrunnu a jeho úžasnýho okolí.

Samozřejmě, k mé smůle, jsem si doma zapomněla sluneční brýle. To se má tak, že vzhledem k tomu, že převážně nosím brýle dioptrické, tak sluneční nepotřebuji. Jenže na výlet si samozřejmě radši beru čočky a k tomu sluneční brýle potřebuji. To, že jsem je nechala doma, jsem si uvědomila pět kroků po tom, co jsem zaklapla domovní dveře. Jenže vzhledem k tomu, že moje tři minuty na zastávku jsou přesně vypočítané, nebyl čas se vrátit.

Na tohle jsem doplatila v Schönbrunnu, protože přímé slunce a světlý štěrk je opravdu peklo pro moje oči, které jsou v kontaktních čočkách citlivější, než normálně. Takže jsem tuto návštěvu proslzela, nebyla schopná se vyfotit s otevřenýma očima a celý můj stav krásně demonstruje fotka vložená níže. Toto místo je opravdu velkolepé a rozhodně stojí za návštěvu - navíc v tom krásném počasí, které jsme měly to bylo fakt bezkonkurenční.



Následně jsme si načepovaly vodu z pítek, které jsou ve Vídni opravdu na každém rohu, což jednoznačně nahrává lepšímu komfortu pro celý výlet, nasedly jsme na metro a jely navštívit historické centrum.

No, co vám budu povídat, historické centrum Vídně je krásný, honosný a upravený. Jenže, každá budova, kterou jsem si chtěla vyfotit byla zčásti nějakým způsobem opravovaná, takže tam bylo lešení, nebo stavební budka a tak. Jako jo, je léto - období oprav, ale sakra, úplně z toho pak nevylezou takový ty top fotky. St. Stephen's Catherdal samozřejmě nebyla výjimkou.


Další taková skutečnost, která nenahrává skvělým fotkám jsou samozřejmě turisté, ale hlavně velikost budov. Díky mým fotografickým schopnostem nejsem schopna zachytit celé budovy se vším všudy. Následně jsme procházely kolem Österreichische Nationalbibliothek, kde jsem se vyfotila u "Václava", jakožto jsem usoudila, že každý město má svýho Václava.



Následovalo Maria Theresia Square, což bylo další honosné místo, které nešlo vynechat.


Chýlila se hodina, na kterou jsme si stanovily, že bude dobré, když vyrazíme směr Primark. Nasedly jsme na metro a jely na stanici, odkud jsme měly pokračovat autobusem až na místo. Podle plánu to bylo jednoduché - autobus jezdí každou půl hodinu, takže to je na klid a zaveze nás až tam, kam jsme chtěly. Jenže. Nejprve jsme nemohly najít, odkud autobus asi tak může jet, pak jsme prošvihly čas, ve který měl jet. Nakonec se Verča zeptala dvou lidí, kteří nám s úsměvem na rtech nezávisle na sobě řekli, že žádný autobus nejede. Byly jsme nahrané a bylo nám jasné, že tu papírovou tašku s modrým nápisem Primark si domů nepovezeme.

Takže jsme se usnesly na tom, že si ještě v klídku projdeme centrum a pak se postupně vrátíme k odjezdovému místu. Prošly jsme se kolem budovy univerzity, následně budovy parlamentu, která měla před sebou již zmiňovanou stavební budku. Také jsme minuly nějaký filmový festival, který měl plátno postavené před úžasnou budovou - čili, když už tam nebylo lešení, tak tam bylo promítací plátno. Proč ne, že.




Pak jsme se vrátily na místo, odkud jsme měly odjíždět, koupily si v obchodu véču a s úsměvem na tváři se koukaly po lidech, kteří čekali s taškami z Primarku na stejný autobus, jako my.


M.


Žádné komentáře:

Okomentovat